Pokud má být někdo vítězem posledních let, potom to mají být důchodci. Aspoň se tak zdá z vyjádření některých politiků i ekonomů. Důchodci byli jediní, kterým vláda zvyšovala důchody, aby je uchránila před inflací. Dokonce natolik, že se stali terčem kritiky: jsou to prý právě důchodci, kteří berou dětem budoucnost, protože jejich důchody zatěžují rozpočet.
V dubnu, kdy se rozpočet ocitl v historicky nejvyšším schodku za čtvrtý měsíc, uvedl ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) zcela konkrétně, že za deficit mohou důchody a energie.
Splácení dnešních dluhů prý zůstane na mladé generaci, která nejenže nebude mít žádný důchod, ale ani se nedokáže zabezpečit na stáří, protože vlastnické bydlení zdražilo natolik, že je pro většinu nedostupné.
Jsou ovšem důchodci skutečným viníkem současného rozvalu veřejných financí? Stali se veřejným nepřítelem číslo jedna oprávněně? A jsou důchody skutečně tou hlavní příčinou? Pokud se podíváme na politická vyjádření, tak ano. Realita je ale jinde.
Představa rurálního penzisty
Za prvé je tu dlouhodobá absence ochoty důchodový systém skutečně reformovat. I ti největší příznivci už odpískali důchodovou reformu, která by spočívala v přechodu na třípilířový systém.
Namísto toho ale téměř nepovšimnuta prošla takzvaná parametrická reforma ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL), která upravuje věk odchodu do důchodu podle věku dožití. A současně mění výpočet nových důchodů i poměr výše důchodu vůči průměrnému příjmu.
Co se týká rozpočtu, pak hluboké schodky mají s důchody společné především to, že výplata důchodů patří mezi takzvané mandatorní neboli povinný výdaj a ty už spolu všechny dohromady jsou natolik vysoké, že má vláda při konsolidaci rozpočtu jen malý manévrovací prostor.
Nicméně mezi tyto povinné výdaje patří také obrana, dopravní obslužnost krajů a řada dalších, kterým nikdo nic nevyčítá. Pokud bychom tedy chtěli najít viníka schodkových rozpočtů, potom spíš než na důchodce by prst zamířil na vlády současné i minulé, které popustily uzdu výdajům, aniž by se nějak staraly o to, kdo je zaplatí. Teď i v budoucnu.
Představa rurálního penzisty
A jak jsou na tom samotní důchodci? Na to nejlépe odpovídá studie centrální banky, která se zaměřila na inflaci. Růst cen dopadá jinak na různé lidi.
Rodiče malých dětí mají například velký výdaj za pleny, mladí, kteří vstoupili na trh práce, utrácejí například za telefony a počítače, generace středního věku je zatížená hypotékou a staré – jak právě dokazují analytici ČNB – nejvíc trápí drahé potraviny a energie.
Možná překvapivě jsou nejvíc postiženi ti, kteří bydlí mimo velká města, protože jejich domy jsou energeticky extrémně ztrátové, takže jejich výdej za teplo je astronomický. Víc také utratí za léky a zdravotní pomůcky.
Představa rurálního penzisty, který přes zimu spotřebovává plody své zahrádky, vytápí dřevem a vodu si nosí ze studánky a žije tedy zdarma, je pro většinu pohádka a výmysl spíš než realita. Důchodcovská inflace naopak podle propočtů ve svém nejvyšším bodě přesáhla výrazně 20 procent, tedy mez, ke které se v průměru všem domácnostem pouze přiblížila.
Tvrdit, že důchodci vyhráli nad inflací a rozbourali rozpočet, je prostě jen zastírání skutečnosti. Všichni ti, kteří osočují seniory ze všech špatností, by si měli uvědomit, že i oni jednou budou důchodci. A že by s prodlužujícím se věkem dožití bylo lepší se nebát toho, co přijde.