Valerij měl ve vesnici malé hospodářství, kam odešel po hádce se svou ženou. To se stává často, když se manželé nemohou dohodnout na některých otázkách.
On sám jí nerozuměl, ona nechtěla rozumět jemu, a v důsledku toho oba žijí každý v jiném koutě a nemluví spolu, ale Kristýnu z bytu nevyhodí. I když byt patřil jemu.
Oba nikdy nepodali žádost o rozvod, ale hádka mezi nimi byla dost vážná. Byli manželé pět let, ale neměli žádné děti. Valera po dítěti velmi toužil, ale tady Christina, zdá se, moc ne. Vždycky se nějak vyhýbavě vyhýbala tomu, aby o tom mluvila. Jednoho dne se Valerij opět zakoktal, že by rád viděl dědice. Christina zvedla hlavu a spustila tirádu o tom, jak by bylo dobré najít si práci a přinášet domů příjem, a pak snít o dědici.
Valery byl zaskočen. No, byla to jeho chyba, že ho nikde nepřijali a propustili jako malomocného. Koneckonců mohl s dítětem sedět sám, zatímco jeho žena si budovala kariéru. Ve vyspělých zemích to mimochodem není problém.
Christina se na něj podívala a navrhla mu, aby do těch velmi vyspělých zemí emigroval a našel si nějakého jiného blázna, ale ona nehodlala plodit bídu. Incident byl u konce. Valera už s ní nemohl zůstat v jednom bytě. Zabouchl dveře a odešel.
Pár dní se poflakoval u kamaráda a pak se rozhodl spěchat na vesnici – stejně mu ve městě nic nevyšlo. Tady ho, diplomovaného chovatele dobytka, nikdo nepotřeboval.
Valerij strávil ve vesnici většinu svého života a cítil, že tam patří. Stále měl nějaké úspory. Prodal staré auto, vzal si malou půjčku a začal zakládat farmu.
Zpočátku to bylo těžké, na nic nebylo dost peněz, ale pak se mu nějakou náhodou podařilo dohodnout se s majitelem obchodu s nákladními auty a dát mu vejce. Peníze stačily i na krmivo pro ovce.
Brzy se stavy dobytka zdvojnásobily a také maso začalo přinášet příjmy. Tehdy začal Valera uvažovat o krávě, a ne jen o jedné.
Do chvíle, kdy se plně postaví na nohy, bylo ještě daleko. Valerovým hlavním snem bylo samozřejmě koupit si luxusní auto, přijet domů za Christinou a hodit jí na stůl balík peněz, nebo ještě lépe celý kufr, přímo k nohám. Hrdě se na něj podívat a zeptat se: „Tak co, teď už máš dost na to, abys mi porodila syna?“.
Valerije ani v těch nejbouřlivějších představách z nějakého důvodu nenapadlo, že se může rozvést a najít si jinou ženu. Z nějakého důvodu chtěl Christinu umýt, zlomit a udělat to tak, aby to byla ona, kdo mu porodí dítě.
Farma se nevyvíjela tak rychle, jak by si Valerij přál, a tak kufr peněz u Kristininých nohou zůstal v jeho snech a představách.
Koneckonců se na jeho farmě objevilo jedno tele. Valera se radoval jako posedlý. Bylo to, jako by si místo krávy konečně pořídil dítě. Staral se o něj, opatroval ho a doslova ho hýčkal, sfoukával z něj prach. Každý ví, že kráva nemůže dávat mléko jen tak z ničeho nic, k tomu musí porodit tele.
Valery jako chovatel dobytka věděl, co je třeba, a udělal vše pro to, aby jeho kráva porodila dítě. Když se březost krávy potvrdila a její boky se začaly hladce zaoblovat, zahrnoval ji majitel takovou péčí a pozorností, jakou si nezaslouží každá žena.
Čas plynul a Valerij očekával první tele na svém statku. Jednoho večera se šel do kravína podívat, jak se jeho oblíbenému zvířeti daří. Muž netušil, že vše půjde tak rychle.
Na slámě leželo tele a kupodivu se zdálo, že není samo. To je to, co znamená péče, náklonnost a láska. Kráva poděkovala svému pánovi hned dvěma telaty najednou.
Teď šlo hlavně o to, aby kráva přijala obě a nakrmila každé tele. Valerij chodil do kravína ve dne v noci a kontroloval to. Jednoho dne uviděl, jak se obě mláďata krmí u vemene. Tato skutečnost ho nesmírně potěšila. Valera se dokonce přistihl při myšlence, že jeho prvním přáním je zavolat Christině a říct jí o svých úspěších a úspěších. Ale urážka jeho ženy byla stále ještě příliš hluboká.
Aby krávu neobtěžoval, snažil se ji Valery příliš neobtěžovat. Opravdu si chtěl obě děti pořádně prohlédnout. První tele viděl dobře, ale druhé se mu zdálo o něco menší a stále se schovávalo za svého bratra nebo sestru, to Valerij nedokázal s jistotou říct.
Kráva odměřeně přežvykovala a mezitím si olizovala obě lýtka. Valera viděl obě krmit se mlékem už mnohokrát, takže neměl důvod k obavám. konečně nastal čas jít do kravína a obě telata si pořádně prohlédnout.
Jako první k sobě přitáhl tvář telete, které viděl už dříve. bylo sněhově bílé, jen s malou oranžově zbarvenou skvrnou na boku.
Druhé tele…. Valery se na něj podíval a byl v šoku. Několik vteřin nemohl uvěřit, že je něco takového možné. Pak se vzpamatoval a dřepl si. Vedle telete ve slámě leželo miminko. Lidské dítě.
Muž si uvědomil, že kráva takový zázrak vytvořit nemohla, ale přesto před ním leželo dokonale lidské mládě.
Chlapec nebyl novorozenec. Vypadal asi na tři nebo možná čtyři roky. Valera to s dětmi moc neuměl. Chlapec se přitiskl k mláděti a ustrašeně se díval na neznámého strýce, kterým pro něj Valera byl. Bylo zcela zřejmé, že dítě odněkud uteklo, nebo ho někdo vyhodil, nebo se možná jen ztratilo.
Ve vesnici, kde Valera žil, bylo poměrně dost rodin s mnoha dětmi. Nezaměstnaní opilí rodiče nebo svobodné matky, v takovém prostředí se mohlo stát cokoli.
Valerij se usmál, natáhl k malému chlapci ruce a zároveň se ho zeptal na jméno. Dítě se tvářilo nedůvěřivě, zmateně, ale nedokázalo nic odpovědět. Jen brebentil, jako malé děti do jednoho roku, v nějaké řeči, kterou znal jen on sám.
Bylo zcela zřejmé, že dítě neumí mluvit. Valera ho vzal do náruče a odnesl do domu. Chlapec musel být do něčeho oblečený. Někde v kufru byly jeho vlastní dětské šaty, Valera našel něco velikostně vhodného. Chlapec se na oblečení díval tak udiveně, že se začal smát lechtivým smíchem, když si je Valera zkoušel.
Valerijovi se zdálo, že chlapec nejenže neumí mluvit, ale v životě neviděl ani šaty. Když Valerij dítě nakrmil, začal přemýšlet, co s ním udělá. Mimochodem, chlapec jedl stejným způsobem, jako jedí zvířata: jídlo uchopil ústy, strčil do sebe rukama, a kdyby mohl, nejspíš by si pomohl nohama.
Valera zavolal policistu. Vysvětlil mu situaci. Dlouho se drbal na zátylku a přemýšlel, co s tím klukem udělat a kde se tu vzal. Bylo třeba sepsat protokol a zavolat opatrovnické orgány.
Policista přemýšlel o tom, kdo by mohl být do případu zapojen, čí by to mohlo být dítě. Nic ho však nenapadlo. Chlapec nevypadal jako žádný možný člen dysfunkčních rodin v okolí.
Byl čistý, měl hladkou pleť, popelavé vlasy a modré oči – pohledný muž. Kromě toho nikdo nikdy nebyl nahlášen jako pohřešovaný a nezdálo se, že by se v poslední době v okolí vyskytovaly těhotné ženy.
Říkali, že přijedou až příští týden, že nemají dopravu. A vyvstala otázka, kam dát dítě. Valery souhlasila, že u něj zůstane. Chlapec se mu na první pohled zalíbil.
Uplynul týden a po něm další. Chlapec se ukázal jako velmi chytrý, všechno opakoval po Valerovi a už se naučil používat lžíci.
Opatrovnické orgány návštěvu stále odkládaly, vesnice není město, nic se tu neděje rychle.
Jednou Valera seděl doma a hrál si s chlapcem. Říkal mu Dáňa a on mu ochotně odpovídal. Někdo zaklepal na dveře. Valera nechal dítě v pokoji a šel otevřít.
Jeho překvapení nemělo mezí. Na prahu stála Christina. Žena se přišla usmířit, řekla Valerovi, že se jí po něm stýská a že se bez něj už neobejde. Problém jejího chování spočíval v tom
Christina nedávno podstoupila vyšetření a zjistila, že nemůže mít děti. Doufala, že si manžela odcizí svým chladem a arogantními řečmi. Christina měla pocit, že nemá právo připravit ho o možnost založit rodinu s plnohodnotnou ženou, která by mu mohla porodit dítě.
Valera poslouchal svou ženu a nemohl uvěřit vlastním uším, jaké jsou někdy podivné myšlenky.
ženám někdy honí hlavou, když jsou zoufalé.
– Chci tě s někým seznámit,“ řekl Valera a odvedl svou ženu do pokoje, kde nechal Danyu.
Chlapec klidně spal na podložce mezi hračkami a mazlil se s plyšovým medvídkem. Christine slyšela příběh o tom, jak se objevil v jejich domě, a teď nemohla uvěřit vlastním uším.
Zanedlouho se na prahu jejich domu objevila těžká, beztvará teta, vonící laciným parfémem. Rychle se rozhlédla po místnosti, a aniž by se podívala na chlapce, začala si něco zapisovat do sešitu.
– Promiňte, chtěla bych adoptovat chlapce,“ řekla Valera tiše.
– Jen pokud s tím vaše žena souhlasí,“ řekla žena, aniž by odtrhla oči od zápisníku.
– A já souhlasím,“ řekla Kristina a vyšla z chodby.
Obrovitá žena požádala Valeru, aby pod papíry připojil několik podpisů, a odešla.
Adopce proběhla poměrně rychle a Valerij našel rodinu, o které snil. Pravda je, že se mu nepodařilo vydělat ani kufr peněz, ale to nevadí, když má milovanou ženu a syna.