Do kin míří dokumentární snímek »Pravda se pořád vyplatí« pojednávající o životě, úspěších i prohrách jedné z nejslavnějších osobností českého sportu poslední dekády – biatlonistky Gabriely Soukalové (34).
Gabrielo, máte i po zkušenostech s vaší velmi otevřenou knížkou pocit, že se pravda pořád vyplatí?
„Přiznám se, že jsem se dostala do několika momentů, kdy jsem o tom začala pochybovat. S odstupem mě to ale přivedlo spíše na myšlenku, že to, co jsem udělala, bylo správně. Byla jsem ve svém postoji čistá a upřímná.“
Kdo film inicioval?
„Spolupracovala jsem s jedním kamarádem, kterého napadlo můj životní příběh nabídnout Petrovi Větrovskému. Nejdřív jsem neměla úplně jasno, jestli to vlastně chci dělat, ale Petr na mě zapůsobil důvěryhodně. Většinou si držím lidi od sebe, ale z něj jsem cítila příjemnou energii. Dala jsem na intuici.“
Jste ve filmu stejně upřímná, jako jste byla v knize?
„Já jsem upřímná celoživotně.“
Bez strachu z negativních reakcí?
„Po těch letech jsem se dostala do stavu, kdy se mě názory ostatních lidí nedotýkají. Jsem nějaká, přijímám se se všemi chybami, a jestli má někdo jakýkoliv názor, ve věcech, které dělám, mě to neovlivní.“
Když na to, co jste napsala v knížce, koukáte s odstupem, změnila jste na něco názor?
„Třeba na vztah k rodičům. I z pozice toho, že teď mám sama malou dceru. Dlouho jsem jim nemohla odpustit, že mě nutili do věcí, které mě nebavily. Od dvou let jsem třeba dřela, musela na tréninky, ale ve sportu, který jsem si nevybrala. Nebavilo mě to. Dneska jsem ráda a vím, že dělali to nejlepší, co uměli.“
Kdybyste si vy sama mohla vybrat, čím byste chtěla být, co by to bylo?
„Srdcem bych šla do uměleckých oborů. Asi bych se držela toho.“
Jak je ale možné ve sportu, ve kterém minimálně zpočátku nebylo tolik srdce, dosáhnout takových úspěchů?
„To je dobrá otázka. Možná to bylo tím, že jsem si začala všímat, jako dítě, že když jsem vyhrála nějaký závod, tak mě rodiče úplně zbožňovali. Viděla jsem tu jejich bezprostřední radost a měla pocit, že si lásku musím zasloužit tím, že mi něco půjde. Proto jsem se snažila dělat maximum, abych byla přijímaná. Hodnotu v sobě jsem neviděla a trvalo dlouho, než jsem ji našla.“
Ve filmu jste chtěla, aby vystoupili i někteří vaši oponenti, třeba bývalý trenér Jindřich Šikola nebo kolegyně Veronika Vítková. Jenže odmítli. Mrzí vás to?
„Chtěla jsem jim v rámci fair play dát možnost vyjádřit se. Asi k tomu měli důvody, že v tom nechtějí figurovat, možná právě proto, že vztahy mezi námi nebyly dobré.“
A v dokumentu nevystoupí ani váš exmanžel Petr Koukal. Jste v kontaktu?
„Jsem typ člověka, který za tím, co ho trápilo, zavírá dveře. A rychle. Přijímám svoji zodpovědnost za svá rozhodnutí a za to, že jsem tehdy nebyla schopná poslouchat svoji intuici.“
Co vám tehdy ve spojitosti s vaším vztahem radila?
„Že to není dobré rozhodnutí. Ale nechtěla jsem to slyšet, říkala jsem si, že se přece chová tak hezky! Znala jsem pověst, která kolem něj byla, ale já některé věci nechtěla vidět. Takže všechno, co se pak stalo, bylo na základě mého rozhodnutí a… Asi jsem měla dostat lekci.“
Bylo tohle manželství tou nejhorší životní lekcí?
„To ne, myslím, že jsem byla v daleko horších situacích. Byly momenty, kdy jsem byla blízko smrti.“
Prosím? Kdy a proč?!
„To je jedno z témat toho filmu, takže detaily teď neprozradím.“
Nedávno se řešilo vaše zdraví, prozradíte, o co šlo?
„Musela jsem na dvě operace. Měla jsem problémy s kolenem a bylo nezbytné se do toho pustit, protože mě to už limitovalo i v běžném denním fungování, třeba při chůzi.“
S novým partnerem Milošem máte skoro tříletou dceru. Pomýšlíte na další dítě? Nebo na svatbu?
„Tím, jak se snažím dělat vše na sto procent a bez práce si nedokážu představit život, si nedokážu představit, že bych měla doma děti dvě a byla schopná jim dát maximum. Takže další dítě zatím ne, uvidíme v budoucnu.“
A ta svatba?
„Po tom, co mám za sebou, na ní nelpím. Pokud by se stalo, zlobit se nebudu, ale určitě to není nic, na co bych spěchala.“