Říká se, že svému osudu neutečeš. Ať se snažíš sebevíc, život má své vlastní plány. Věříte na osud? Že když to má být, tak to má být? Obyvatelka Sulakogu o tom možná nepřemýšlela, dokud jí jednoho dne něco nespadlo přímo z nebe.
Musí být skvělé být objevitelem. Kolumbus objevil Ameriku, Popov vynalezl rádio, Neil Armstrong vstoupil na Měsíc a Ann Hodgesovou zasáhl meteorit. Pokud si myslíte, že tento díl byl ze všech předchozích nejméně pestrý, šeredně se mýlíte. 30. listopadu 1954. Ann, 34 let, klidně spí na pohovce v obývacím pokoji svého domu ve městě Sulacoga v okrese Talladiga v Alabamě, USA. Probouzí se již v nemocnici. Je děsivé si představit, jak se v tu chvíli musel Hodges cítit. Žena si musela v hlavě probírat všechny možné důvody své přítomnosti na nemocničním lůžku. Zánět slepého střeva, kameny, mrtvice?
Rozhodně nemohla tušit, že se jedná o unikátní předmět mimozemského původu, který ji „šťastnou náhodou“ zasáhl. Úlomek meteoritu, který vážil 3,86 kilogramu, prorazil střechu Hodgesova domu a odlétnuvší z rádia zasáhl stehno „spící krásky“. Ann naštěstí utrpěla jen těžké pohmožděniny a žádná vážná zranění.
Meteorit byl pojmenován Sulakog právě na počest města, a jak zní alternativní název, není příliš těžké uhodnout – Hodgesian.
Obyvatelé města také viděli pád meteoritu. Později se však dozvěděli, že šlo o těleso kosmického původu. Oblohu jako by ozářilo jasné červené světlo, které vypadalo jako svíčka. Zdálo se, že záblesk znovu a znovu vybuchuje, a bylo vždy příjemnější pozorovat ho zvenčí.
Ann nebyla vůbec sladká, i když zůstala živá a zdravá, a dokonce se proslavila. Zdálo by se, co ještě je potřeba k úplnému štěstí? Až na to, že, jak víme, popularita není vždycky dobrá. Po ohromujícím setkání nebeského tělesa a člověka si meteorit chtěl pořídit každý, kdo nelenil.
Nejprve objekt podle pravidel prozkoumalo letectvo a učinilo oficiální závěr. Tehdy začal boj o vesmírnou „hračku“. Na úlomek meteoritu si činili nárok sousedé, známí, majitel domu, který si pronajala rodina Anny. Blago disponovala osudem meteoritu sama Hodgesová. Společně s manželem plánovali unikátní předmět prodat a výtěžek použít na opravu poškozené střechy.
Po vlastnictví meteoritu však Annina rodina měla pocit, jako by se do ní vloudila černá šmouha. Manželé si byli jisti, že jim bude nebeský kámen odebrán za neuvěřitelnou sumu peněz. Nikdo ho však už nepotřeboval. Ze zoufalství jej žena darovala Alabamskému historickému muzeu, kde je meteorit a uložen dodnes.
Kvůli neustálým hádkám, pronásledování zákazníků a intenzivnímu zájmu médií se rodina rozpadla. Hodges zemřel v roce 1972 na selhání ledvin a zapsal se do historie jako první člověk, který se setkal s nebeským tělesem „tváří v tvář“.
Zajímavé je, že farmář, který žil nedaleko, našel ten den další úlomek meteoritu. Jenže na rozdíl od Ann měl tento muž zjevně štěstí: vesmírný objekt prodal a koupil si nové auto a dům.