Pokud film rozeberete prvek po prvku a každý z nich vážně zhodnotíte, vše je brilantní. I když to je jasné ještě před zhlédnutím, protože jde o dílo Wese Andersona. Desítky skvělých herců, geniální kostýmy, smečka povedených vtipů, symetrie, písma, panoramata – všechno, co Anderson nosí od storyboardu k storyboardu, je i tady, a to v té nejvyšší kvalitě.
Méně života
Stejně jako u Francouzského posla Anderson opět drobí příběh na kousky a na každém pracuje zvlášť. Tento přístup má velký vliv na vnímání.
„Město asteroidů“ neobnažuje smysly, všechny emoce jsou maximálně přitažené za vlasy a až okázalé. Je to zřejmě dáno formátem filmu. Téměř úplná absence skutečných (nebo zastřených) emocí však jako by snímek kazila.
V jedné z prvních scén děti pohřbívají popel své matky a vyvolávají v naději, že se vrátí k životu. Vše působí tragicky a naivně a zároveň vyvolává úsměv. Později se ukáže, že je to jedna ze dvou nebo tří scén, na které si v Andersonových filmech zvyknete.
Hřejivě ponuré dětské obavy a naděje, které emocionálně naplňují nejlepší Andersonovy filmy, se v Asteroid City stávají jednoduchým nástrojem. Konvenčně řečeno, utrpení postavy je potřeba pouze k tomu, aby se děj posunul dál, a samo o sobě není nijak zvlášť cenné. Tento suchý, až cynický přístup dělá z Asteroid City intelektuální zábavu, během níž divák hádá odkazy, směje se po dobrých vtipech a domýšlí strukturu filmu.
Reflexivita a boj proti sebeopakování
Po uvedení Francouzského posla se zdálo, že se Anderson poprvé dostal do slepé uličky, ke které vždy směřoval. „Město asteroidů“ – Pokus něco změnit a přitom zůstat věrný sám sobě. To je těžký úkol, a tak není divu, že se to filmaři nepodařilo.
Složitá struktura, metaúrovně a obscénně velké množství postav a dějových linií mají oživit obvyklé prvky. Nesouvislost jednotlivých příběhů však filmu ubírá na záživnosti. Je to spíše převlek za tvůrčí krizi, a to nepříliš zdařilý. Možná by bylo ještě lepší, kdyby Anderson znovu nevynalézal kolo a prostě natočil film o konferenci mladých astronomů.
Spojíme-li dohromady filmy Asteroid City a Francouzský zvěstovatel, odhalíme kouzelníkovu příručku. To, co dříve vypadalo jako kouzla, dnes vypadá jako dovednost a matematika. Anderson jako by ztratil lehkost, která ho vždy odlišovala od ostatních žijících klasiků. „Město asteroidů“ – je brilantní vizuální dílo, ale těžko se k němu budete chtít vracet.
Pravda, Wes Anderson je génius, protože jeho nepříliš povedený film je pro drtivou většinu ostatních režisérů nedosažitelným ideálem. „Město asteroidů“ by se klidně mohlo dostat do desítky nejlepších filmů roku, ale do osmičky nejlepších Andersonových filmů se také nevtěsná.